Demence je zastřešující termín pro soubor příznaků souvisejících se ztrátou paměti a kognitivních funkcí, které významným způsobem ovlivňují běžný život ⁽¹⁾. Tato obtížně řešitelná situace může mít různorodý původ. Odhaduje se, že více než polovina případů demencí souvisí s Alzheimerovou chorobou ⁽²⁾. Demenci lze diagnostikovat pouze tehdy, pokud jsou dvě nebo více z následujících kognitivních funkcí významně narušeny bez zastřeného vědomí: paměť, jazykové dovednosti, schopnost soustředit se, proces uvažování, úsudek a zrakové vnímání. Je důležité si uvědomit, že některé formy demence, jako například ty způsobené nedostatekem vitamínů nebo nevhodnou kombinací léků, lze léčit a stav může být vratný. 
Bez přesné diagnózy není možné zahájit účinnou léčbu, která by pomohla zmiňované obtíže řešit, a současně minimalizovat riziko chybné diagnostiky.

Zajímavost: U osob starších 65 let je riziko výskytu demence 5 %. Během dalších deseti let, tedy kolem věku 75 let, se toto riziko zdvojnásobí na 10 %. Pokud se dostaneme k osmdesátníkům, stoupá toto číslo na významných 20 %. A v případě jedinců starších 90 let dosahuje až neuvěřitelných 50 % ^{(6, 7)}.

Patologie demence a Alzheimerovy choroby

Jedinci s kognitivními poruchami mohou mít výrazně narušeny intelektuální funkce. Ty následně negativním způsobem zasahují do běžných každodenních aktivit a vztahů a mohou v konečném důsledku vést k neschopnosti jedince řešit složité a nakonec i jednoduché úkoly ⁽³⁾. Progrese demence může vést k neschopnosti udržet si emoční kontrolu, což se může projevovat agitovaností, bludy nebo halucinacemi, které se časem mohou rozvinout až ve změny osobnosti. Ačkoli je demence spojena se stárnutím, neexistuje žádné věkové vymezení, kdy se v průběhu života vyskytne ⁽⁴⁾.

Zapamatuj si: Špatný životní styl a nízká úroveň fyzické kondice mohou zvyšovat riziko rozvoje demence a Alzheimerovy choroby ⁽⁸⁾.

Alzheimerova choroba je nevratné, progresivní onemocnění mozku, které podobně jako demence vede ke ztrátě paměti, myšlenkovým obtížím, potížím s řešením úkolů a depresím/úzkosti ⁽³⁾. Přestože neexistuje jasná příčina Alzheimerovy choroby, zdá se, že vývoj tohoto onemocnění je do značné míry kombinací různých rizikových faktorů a příčin. K těmto faktorům patří genetické predispozice (např. modifikace genu APOE) a nevhodný životní styl, který zahrnuje nedostatečnou fyzickou aktivitu, vyhýbání se duševně stimulujícím a antistresovým aktivitám pojící se sociální interakcí jedinců ⁽⁵⁾. Existují souvislosti mezi nástupem Alzheimerovy choroby a věkem jedince, rodinnou anamnézou, vysokým krevním tlakem, vysokým celkovým cholesterolem a diabetem ^{(4, 40, 41)}. Některé z těchto rizikových faktorů jsou naštěstí modifikovatelné. Většina rizikových faktorů Alzheimerovy choroby a demence se nápadně překrývají. Glukózová intolerance a diabetes mellitus, hypertenze, hyperlipidémie a obezita ⁽³⁵⁾.

Zapamatuj si: Kardiovaskulární onemocnění a s tím související rizikové faktory, jako jsou vysoký krevní tlak a vysoké hladiny cholesterolu, zvyšují pravděpodobnost rozvoje demence a Alzheimerovy choroby ⁽⁸⁾.

Farmakoterapie pro zmírnění symptomů demence a Alzheimerovy choroby

V současné době neexistuje lék, který by zabránil progresi Alzheimerovy choroby. Běžně předepisovaná farmaka vedou ke zmírnění symptomů jako je například ztráta paměti ⁽³⁾. Inhibitory cholinesterázy (Aricept, Exelon, Razadyne) zpomalují odbourávání acetylcholinu a bylo prokázáno, že oddalují progresi symptomů u přibližně poloviny pacientů s Alzheimerovou chorobou ^(3,9). 
Memantin (Namenda) je obecně předepisován osobám se středně těžkou až těžkou Alzheimerovou chorobou(poruchy paměti, problémy s uvažováním, pozorností a prováděním jednoduchých úkolů ^(3,10).

Zapamatuj si: Inhibitory cholinesterázy a memantin mohou omezovat výkon při cvičení, především ve vztahu k příznakům, jako je nevolnost, zmatenost a závratě ⁽³⁾. 

Vliv pohybových aktivit na demenci a Alzheimerovu chorobu

Pravděpodobnost, že lidé trpící demencí se zúčastní pohybových aktivit je ovlivněna stádiem jejich onemocnění. V raných fázích demence a Alzheimerovy choroby jsou běžné pohybové aktivity často vhodné a realizovatelné. Avšak v pokročilejších stádiích, kdy může být pohyblivost omezena, je nezbytné přizpůsobit cvičební program tak, aby byl přístupný pro osoby, které jsou odkázány na invalidní vozík nebo postel. Pohybové aktivity jsou přínosné, protože podporují fyzické i mentální zdraví těchto jedinců ⁽¹¹⁾.
Pohybové aktivity mají potenciál zlepšit kognitivní funkce, ale přesné mechanismy zůstávají předmětem intenzivního výzkumu. Výsledky se různí v závislosti na stadiu onemocnění a rychlosti progrese. Obecně dochází ke zlepšení exekutivních a kognitivních funkcí a paměti ⁽¹¹⁾. Dále mohou nepřímo ovlivnit kognitivní funkce tím, že snižují stres, zlepšuje kvalitu spánku a redukují faktory chronických onemocnění ⁽¹²⁾. Různé typy cvičení navíc mohou zlepšit kardiovaskulární zdatnost, svalovou sílu, rovnováhu a další faktory, které přispívají k funkční nezávislosti jedince. 
Je třeba provést další studie, abychom lépe pochopili, jak různé aspekty cvičebních programů ovlivňují kognitivní funkce, fyzické zdraví a schopnost fungovat samostatně.

Zapamatuj si: Epidemiologické studie lidského mozku prokázaly pozitivní souvislost mezi fyzicky aktivními jedinci a objemem jejich hipokampu v kontextu patologických změn ⁽³²⁾. Aerobní a silový trénink je kandidátem nefarmakologické léčby demence a Alzheimerovy choroby.

Jaké jsou nejčastější benefity z pohledu vědy?

Jedním z benefitů pohybových aktivit je zlepšení endoteliálních funkcí, zvýšení kapilarizace mozku ^(22,23). Zdraví mozku je navíc podpořeno tím, že zvyšuje působení trofických faktorů ^(24-26). Za nejvýznamnější mediátor je považován mozkový neurotrofický faktor (BDNF). Ten se podílí na neurogenezi, neuroprotekci a synaptogenezi ⁽²⁷⁾. Ukázalo se, že bývá vyčerpán u pacientů s Alzheimerovou chorobou ⁽²⁸⁾. Prostřednictvím aerobního tréninku může krátkodobě zvýšit koncentrace mozkového neurotrofického faktoru v krvi (2–3krát), zatímco u silového tréninku jsou jeho změny nejednoznačné ⁽²⁹⁾. 

Zajímavost: Zdá se však, že cvičením vyvolané krátkodobé zvýšení hladiny mozkového neurotrofického faktoru je důležitým stimulem pro navození neurogeneze v hipokampu ⁽³⁰⁾. Mozkový neurotrofický faktor může také stimulovat neurogenezi prostřednictvím jiných trofických faktorů, jako je IGF-1 a vaskulární endoteliální růstový faktor ⁽³¹⁾.

Jaká jsou tréninková doporučení?

Při stanovování tréninkových doporučení u osob s demencí nebo Alzheimerovou chorobou je důležité vzít v úvahu jejich funkční možnosti a faktor prostředí, ať už jde o domácí nebo specializované pečovatelské zařízení ⁽¹³⁾. V raných stádiích těchto onemocnění lze aplikovat konvenčnější tréninkové postupy, které obvykle zahrnují osvědčené prvky silového a aerobního tréninku. Nicméně, s progresí tohoto onemocnění budou mnozí jedinci s demencí nebo Alzheimerovou chorobou potřebovat významné úpravy těchto programů ⁽¹⁴⁾. V některých případech mohou být vhodné skupinové aktivity, ale většina jedinců bude vyžadovat individuálně přizpůsobené tréninkové programy, které jsou v souladu s jejich potřebami. Často jsou nezbytné konzultace napříč zdravotními obory (pohybový specialista – fyzioterapeut – lékař) ⁽¹⁴⁾. Individuální přístup se stává klíčovým v důsledku postupného poklesu kognitivních funkcí a fyzické zdatnosti.

Behaviorální problémy (hněv, neklid), ke kterým dříve či později může dojít, vyžadují inovativní a kreativní strategie v tréninkových programech. Pohyboví specialisté by měli být připraveni reagovat na projevy hněvu či agrese, vždy s pochopením, že tyto projevy jsou důsledkem průběhu onemocnění a nejedná se o osobní útoky. Adekvátní podpora v cvičebním prostředí, včetně přítomnosti známých pečovatelů, může pomoci situaci deeskalovat, jak je třeba ⁽¹⁴⁾.
Ztráta paměti znamená, že každý den je novou výzvou, na kterou je třeba se připravit, protože některé pokyny a úkoly bude potřeba znovu vysvětlit. Na druhou stranu se nám naskytuje skvělá možnost, jak vyhodnocovat stav jedince a pozorovat průběžné změny, ke kterým dochází ⁽¹⁴⁾.

Specifika tréninkových programů, které je třeba brát v úvahu

Aplikace obecného cvičebního programu u jedinců se specifickými potřebami bez příslušných úprav a nerespektování kontraindikací by bylo nezodpovědné, nebezpečné a neúčinné, vzhledem k jedinečným charakteristikám každého onemocnění a široké škále projevů.
Všechny programy musí být individualizovány, pečlivě sestaveny a následně sledovány z hlediska funkčních a patologických změn, které v průběhu tréninkového programu mohou nastat. Některé z nich mohou ovlivnit motorické funkce, zatímco jiné kognitivní.

Zapamatuj si: Důležitým předpokladem je vytvoření tréninkového programu, který bude možné pohodlně realizovat a klient jej bude schopen dobře tolerovat.

Z pohledu tréninku je třeba docílit správného provádění cviku, dodržování vhodného počtu sérií a opakování, mít dostatečný odpočinek v průběhu cvičení a snažit se o vnitřní motivaci doplněnou o odměnu. Tréninkové programy u jedinců s kognitivními poruchami musí být přizpůsobeny existujícím omezením. Terapeut by měl znát klientovi charakterové vlastnosti, zvyky a rodinné pozadí, aby co nejlépe vedl vzájemnou komunikaci.Kromě toho je na místě zvýšená opatrnost a trpělivost, protože frustrace se může projevit i při řešení jednoduchých úkolů jako je počítání opakování nebo sérií. Neměli bychom také zapomínat na smyslovou citlivost některých lidí, zvláště při učení se novým a pro někoho nezvyklým pohybům, které jsou charakteristické pro silový trénink. Dále je třeba minimalizovat rušivé podněty jako například: nepořádek, hluk, zápach, příliš slunečního světla atd., protože ty mohou mít negativní vliv na daného jedince ⁽¹⁵⁾.

Jakým způsobem by měla probíhat verbální komunikace v průběhu tréninku

Verbální komunikace a výměna názorů mezi pohybovým specialistou a klientem s kognitivní poruchou by se měla nést v emocionálně neutrálním duchu: žádná intonace, bez žargonu a bez sarkasmu ^{(15, 16)}. Zároveň by měla být vedena tak, aby nebyla pro klienta příliš obtížná. Komunikace takovým způsobem minimalizuje negativní pocity a rozvoj frustrace a zároveň ubírá na možnosti výbuchů. Dochází tak k lepšímu se soustředění na trénink a techniku jednotlivých cviků ⁽¹⁷⁾.  

Zapamatuj si: Schopnost vést komunikaci v neutrálním duchu pokládat jasné a nikoliv komplikované dotazyvedoucí k rychlé odpovědi v kombinaci s nadšením a povzbuzením formou pochvaly je nezbytnou součástí trenérského umění u jedinců s demencí a Alzheimerovou chorobou.

Aerobním tréninkem k lepším kognitivním funkcím

Aerobní trénink u zdravých dospělých jedinců je spojen s významným zlepšením kognitivních funkcí. Jeden rok pravidelného aerobního tréninku u seniorů vedl k nárůstu objemu hipokampu lepší prostorové orientaci. Jiné studie na seniorech zaznamenávaly zpomalení úbytku objemu šedé hmoty mozkové kůry. Rozsáhlé mozkové sítě, hodnocené pomocí magnetické rezonance, vykazují po 6 až 12 měsících tréninku lepší propojení ^(33,34). Potenciální výhody plynou z dlouhodobého a pravidelného tréninku ⁽³⁷⁾. Šestiměsíční aerobní program na 206 starších osob ve studii Guadagni a kol. (2020) ⁽⁴²⁾ ukázal významné zlepšení v oblasti slovník paměti, prostorové představivosti a paměti jako celku. Větší prokrvení mozku, které je způsobeno cvičením může zlepšit kognitivní funkce.
Dospělí s kognitivní poruchou mají nižší hladiny katepsinu B v séru ⁽⁴⁷⁾ a mozku ⁽⁴⁸⁾. Některé studie naznačují, že katepsin B omezuje formování fibril proteinu β-amyloid ^{(49, 50)}, což je bílkovina tvořící tzv. amyloidní plaky, které jsou neurotoxické a narušují synaptickou plasticitu ^{(51, 52)}. Čtyřměsíční aerobní trénink zvýšil plazmatické hladiny katepsinu B a současně zlepšil kondici a kognitivní funkce ⁽⁵³⁾. 

Zajímavost: Klotho je dalším cirkulujícím proteinem, který může zlepšovat kognitivní funkce a přenos nervových vzruchů ⁽⁵⁴⁾. Je spojován s odolností vůči neurodegenerativním onemocněním, pravděpodobně tím, že podporuje mozkové struktury odpovědné za paměť a učení ^(55-57). Nové důkazy naznačují, že jeho exprese je regulována cvičením ^{(58, 59)}.

Tréninkové tipy
Možností, které nabízí aerobní trénink je celá řada: chůze, jízda nakope, plavání, pohybové hry, dále jsou vhodné domácí aktivity nebo práce na zahradě. Zhoršená pohyblivost může vést k vyloučení některých aktivit ⁽³⁷⁾.

Doporučení k aerobnímu tréninku
Většina studií využívala nízké intenzity, což se jeví v počáteční fázi jako rozumné. Nejvýhodnější a zároveň nejbezpečnější je postupné navyšování aerobní zátěže tak, abychom dosáhli cca 60% maximální srdeční frekvence, prováděné cca 150 minut týdně (rozloženo do několika tréninkových jednotek) ⁽³⁶⁾.

Zajímavost: The World Health Organization (WHO) doporučuje, aby dospělí jedinci prováděli 150-300 min aerobního cvičení o střední intenzitě, 75-150 min aerobního cvičení o vyšší intenzitě nebo jejich kombinaci ⁽⁴³⁾. Dle WHO tato doporučení platí i pro starší jedince.

Aerobní tréninkové programy prováděné do 150 min týdně významně zvýšily skóre v krátkém testu kognitivních funkcí, zatímco intervence prováděné 150 min týdně a více nepřinesly u pacientů s Alzheimerovou chorobou další významné zlepšení ⁽⁴⁴⁾.
Za minimální prahovou hodnotou pro zlepšení kognitivních funkcí u zdravých dospělých je považováno 90 min fyzické aktivity týdně ⁽⁴⁵⁾. 
Jia a kol. (2019) ⁽⁴⁶⁾ uvedli, že intervence prováděné do 120 min týdně měly tendenci vykazovat větší účinnost u pacientů s AD ve srovnání s časově delšími intervencemi.

Zapamatuj si: Dle Morrise a kol. (2017) ⁽³⁹⁾ je aerobní cvičení zvláště prospěšné u osob s časným stadiem Alzheimerovy choroby. Dále nalezli nepřímé důkazy, které tvrdí, že zvýšení kardiorespirační zdatnosti může být důležité pro zlepšení paměti a snížení atrofie hipokampu.

Posilujte svaly i mozek

Silový trénink obecně slouží jako prevence zdravotních rizik vzniklých v důsledku sedavého životního stylu, zlepšuje kardiovaskulární zdatnost, zvyšuje svalovou sílu a zvláště u staších jedinců zlepšuje funkční stav pojící se s plněním každodenních úkolů ^(18-21).

Nedávné metaanalýzy studií sestávající ze silového tréninku, trvajícího alespoň 4 týdny, prokázaly přínos v oblasti kognitivních funkcí, rozhodovacích schopností a paměti ^(60,61). Liu-Ambrose a kol. (2010) ⁽⁶²⁾ provedli jednu z největších randomizovaných studií (Brain Power Study). Výsledkem bylo, že jednou nebo dvakrát týdně prováděný silový trénink kombinující stabilizační a posilovací cviky významně zlepšil výkon ve Stroopově psychologickém testu. V seniorů s pravděpodobnou mírnou kognitivní poruchou silový trénink podpořil kognitivní funkce a plasticitu mozku, což se ukázalo po 6 měsících intervence ⁽⁶³⁾. Singh a kol. (2014) ⁽⁶⁴⁾ ve studii SMART a zaznamenali významné zlepšení v poznávacích funkcích (hodnoceno pomocí škály Alzheimer's Disease Assessment Scale-Cognitive subscale) a rozhodovacích schopností (hodnoceno pomocí Weschlerovy Adults Intelligence Scale).
Velká část studií využívala cvičení na strojích. Naopak volné váhy vyžadují více koordinace a stabilizace než, cviky na strojích. S lepší koordinací těla se může zlepšit spolupráce mezi činnostmi mozku pojícími se s pohybem a těmi, které ovlivňují kognitivní funkce. V samotném tréninku je třeba vnímat rozsah pohybu, jednotlivé segmenty těla, zkusit kombinovat různé pohyby (tlak + tah) atd. Dále je třeba zvážit cviky na podporu vestibulární stimulace (nestabilní povrch, bez zrakové kontroly apod.) ⁽⁶⁵⁾.

Zapamatuj si: Za důležité je považováno vytvoření optimálního základu kognitivních funkcí v průběhu dospělosti. Díky pochopení výhod, které přináší silový trénink na kognitivní funkce můžeme zmírnit rizika vzniklá v pozdějším věku ⁽⁶⁶⁾.

Chrakterisitka tréninkových parametrů

Typologie cviků
Za účelem optimalizace kognitivních funkcí je doporučeno, aby programy silového tréninku zahrnovaly, co nejvíce cviků na velké svalové skupiny (vícekloubové cviky), které jsou kombinací volných vah a cviků na strojních a s kladkou ⁽⁶⁷⁾.

Zajímavost: Bossers a kol. (2015) ⁽³⁸⁾ došli k závěru, že kombinace aerobního a silového tréninku přináší nejlepší efekt na zpomalení poklesu kognitivních a motorických funkcí u pacientů s demencí v ústavní péči. Za účelem optimalizace zdravotních výsledků se doporučuje pravidelně zařazovat aerobní i silový trénink ^(65,67).

Velikost odporu
Co se týče odporu, bylo pozorováno, že jednorázový trénink o středním odporu (70 až 100 % z 10RM, zlepšuje rychlost reakcí a schopnost se rychle rozhodovat, zatímco nižší odpor (40 % z 10RM) zlepšil exekutivní funkce ⁽⁹⁹⁾. V jiné studii bylo zjištěno větší zlepšení exekutivních funkcí po odporu 70 % z 10 RM než při 40 % z 10 RM ⁽¹⁰⁰⁾. Zjištění, že silový trénink o velikosti odporu 60 % z 1RM v porovnání s ≥ 75 % 1RM je zvláště prospěšné pro kognitivní funkce, je podpořeno ve Stroopově testu ⁽¹⁰¹⁾.

Počet sérií
Mladí dospělí jedinci provádějící tři nebo pět sérií silového tréninku, podobu 8 týdnů, vykazovali větší zlepšení v Stroopově testu než jedinci provádějící jednu sadu stejných silových cviků ⁽¹⁰³⁾.

Zapamatuj si: Jakmile je možné snadno dokončit stanovený počet opakování pro všechny pracovní série u daného cviku, lze odpor postupně navýšit ^(65,67).

Frekvence tréninků
Silový trénink třikrát týdně se jeví jako účinnější než dvakrát týdně z pohledu kognitivních funkcí. Z hlediska paměťových funkcí nebyly shledány rozdíly ⁽¹⁰²⁾.  

Interval odpočinku
Interval odpočinku mezi sériemi a cviky se pohybuje v rozmezí šedesáti až devadesáti sekund ^{(65. 67)}.

Neurofyziologické adaptační procesy na silový trénink

Neurofyziologické adaptační procesy na silový trénink

IGF-1
Silový trénink vede k nárůst hladiny IGF-1 v důsledku dlouhodobého a systematického tréninku ^(68,69). IGF-1 přispívají k neuroplasticitě v lidském mozku za pomoci různých mechanismů, jako jsou synaptický přenos ^(71,72), angiogeneze v mozku, růst axonů, dendritické zrání a synaptogeneze ^(70,73). Kromě toho IGF-1 pravděpodobně hraje důležitou roli ve strukturálních změnách šedé hmoty, protože se účastní neuroplastických procesů podporujících přežití neuronů ⁽⁷⁴⁾, jako je:

• proliferace nervových buněk ^(75,76)
  
• inhibice apoptózy nervových buněk ^(75,76)
  
• ochrana neuronů proti toxicitě například amyloidními peptidy ⁽⁷⁵⁾
  

Zatímco existují určité důkazy, že vyšší hladiny IGF-1 v séru jsou spojeny s větším celkovým objemem mozku ⁽⁷⁷⁾ nebo objemem hipokampu ⁽⁷⁸⁾, přesná role IGF-1 v centrálním nervovém systému zůstává neobjasněná ⁽⁷⁹⁾.

Zapamatuj si: IGF-1 spolupracující s mozkovým neurotrofickým faktorem (BDNF) na podpoře neuroplasticity má pozitivní vliv na paměť a schopnost učit se. U lidí zůstávají důkazy o účincích silového tréninku na expresi mozkového neurotrofického faktoru bohužel smíšené ⁽⁶⁵⁾.

Homocysten (amino kyselina)
Je důležité si uvědomit, že vyšší hladina celkového homocysteinu je spojena s:

• větším rozsahem lézí bílé hmoty ⁽⁸⁰⁾ 
  
• vyšší mírou atrofie mozku ^(81,82,83)
  
• zvýšeným rizikem neurologických onemocnění ^(84,85,86) 
  
• horší kognitivní výkonností a exekutivní funkcí ^(87,88,89)
  

Za druhé, je známo, že silový trénink snižuje hladinu plazmatického ⁽⁹⁰⁾ a sérového homocysteinu ^(68,91).

Zajímavost: Studie provedené na jedincích, kteří byli upoutáni na lůžko zaznamenaly zhoršení exekutivních funkcí ^(92-94), patologické změny mozku ^(94,95), pokles svalové hmoty a svalové síly ^(96-98). Velice pravděpodobně existuje vztah mezi svalovým systém, funkčními a strukturálními změnami mozku a kognice.

Autor: Mgr. Roman Juřík
Roman vystudoval bakalářský a magisterský studijní program: Tělesná výchova a sport na Fakultě tělesné výchovy a sportu, Univerzity Karlovy v Praze. V současné době působí na FTVS UK jako student doktorského studia Kinantropologie a přednášející. Ve své činnosti se zaměřuje na pohybové aktivity a především silový trénink z pohledu kardiovaskulárního zdraví. Roman je autorem několika článků v impaktovaných časopisech jako je např. Journal of Clinical Medicine (MDPI), kde prezentuje své výsledky. Dále přednáší a vede praktickou výuku na kurzech pro osobní trenéry (licence B – Instruktor fitness), která je pod záštitou FTVS UK. Potkat ho můžete jednak na tuzemských tak mezinárodních konferencích.

Kromě aktivit na vysoké škole je jedním z členů Fyziofitness týmu v Centru pohybové medicíny Pavla Koláře, kde s klienty cvičí dle principů Dynamické neuromuskulární stabilizace (DNS). Cílem těchto tréninků je prevence před zraněním, zvýšení sportovní výkonnosti a především kompenzace pohybových stereotypů. Mezi jeho klienty kromě běžné veřejnosti patří vrcholoví sportovci a naši olympionici. 

Roman je zakladatelem projektu FYZNESS a vášnivý sportovec.

Zdroje:

1. CHAPMAN, Daniel P., et al. PEER REVIEWED: Dementia and its implications for public health. Preventing chronic disease, 2006, 3.2.
   
2. ALZHEIMER'S ASSOCIATION. 2015 Alzheimer's disease facts and figures. Alzheimer's & Dementia, 2015, 11.3: 332-384.
   
3. KNOPMAN, David S., et al. The National Institute on Aging and the Alzheimer's Association research framework for Alzheimer's disease: perspectives from the research roundtable. Alzheimer's & Dementia, 2018, 14.4: 563-575.
   
4. CORRADA, María M., et al. Dementia incidence continues to increase with age in the oldest old: the 90+ study. Annals of neurology, 2010, 67.1: 114-121.
   
5. CHENG, Sheung-Tak. Cognitive reserve and the prevention of dementia: the role of physical and cognitive activities. Current psychiatry reports, 2016, 18: 1-12.
   
6. HELMCHEN, Hanfried; LAUTER, Hans. Diagnostic problems in geriatric psychiatry. In: Contemporary Psychiatry: Volume 1 Foundations of Psychiatry, Volume 2 Psychiatry in Special Situations, Volume 3 7. Specific Psychiatric Disorders. Berlin, Heidelberg: Springer Berlin Heidelberg, 2001. p. 865-875.
   
7. MURRAY, Ch JL; LOPEZ, Alan. The global burden of disease. Harvard School of Public Health. Harvard University Press, 1996, 1: 201-46.
   
8. LINDSAY, Joan, et al. Risk factors for Alzheimer’s disease: a prospective analysis from the Canadian Study of Health and Aging. American journal of epidemiology, 2002, 156.5: 445-453.
   
9. ALZHEIMER'S ASSOCIATION, et al. 2016 Alzheimer's disease facts and figures. Alzheimer's & Dementia, 2016, 12.4: 459-509.
   
10. MOHAN, Monica; CARPENTER, Peter K.; BENNETT, Cathy. Donepezil for dementia in people with Down syndrome. Cochrane Database of Systematic Reviews, 2009, 1.
    
11. MORLEY, John E., et al. Brain health: the importance of recognizing cognitive impairment: an IAGG consensus conference. Journal of the American Medical Directors Association, 2015, 16.9: 731-739.
    
12. BHERER, Louis, et al. A review of the effects of physical activity and exercise on cognitive and brain functions in older adults. Journal of aging research, 2013, 2013.
    
13. ESHKOOR, Sima Ataollahi, et al. Mild cognitive impairment and its management in older people. Clinical interventions in aging, 2015, 687-693.
    
14. JACOBS, Patrick L., et al. NSCA's essentials of training special populations. Human Kinetics, 2017.
    
15. ZHANG, Jiabei; GRIFFIN, Ann J. Including children with autism in general physical education: Eight possible solutions. Journal of Physical Education, Recreation & Dance, 2007, 78.3: 33-50.
    
16. SANDT, Dawn D. Rosser; FREY, Georgia C. Comparison of physical activity levels between children with and without autistic spectrum disorders. Adapted Physical Activity Quarterly, 2005, 22.2: 146-159.
    
17. PRUPAS, Andrea; REID, Greg. Effects of exercise frequency on stereotypic behaviors of children with developmental disabilities. Education and Training in Mental Retardation and Developmental Disabilities, 2001, 196-206.
    
18. HARTMANN, Michael J., et al. "Resistance training improves metabolic economy during functional tasks in older adults." The Journal of Strength & Conditioning Research 21.1 (2007): 91-95.
    
19. FIATARONE, Maria A., et al. "Exercise training and nutritional supplementation for physical frailty in very elderly people." New England Journal of Medicine 330.25 (1994): 1769-1775.
    
20. HUNTER, Gary R., John P. McCarthy, and Marcas M. Bamman. "Effects of resistance training on older adults." Sports medicine 34 (2004): 329-348.
    
21. CHODZKO-ZAJKO, Wojtek J., et al. "Exercise and physical activity for older adults." Medicine & science in sports & exercise 41.7 (2009): 1510-1530.
    
22. BOA, Beatriz CS, et al. Chronic aerobic exercise associated to dietary modification improve endothelial function and eNOS expression in high fat fed hamsters. PLoS One, 2014, 9.7: e102554.
    
23. AARSLAND, Dag, et al. Is physical activity a potential preventive factor for vascular dementia? A systematic review. Aging & mental health, 2010, 14.4: 386-395.
    
24. 24. COTMAN, Carl W.; BERCHTOLD, Nicole C.; CHRISTIE, Lori-Ann. Exercise builds brain health: key roles of growth factor cascades and inflammation. Trends in neurosciences, 2007, 30.9: 464-472.
    
25. HILLMAN, Charles H.; ERICKSON, Kirk I.; KRAMER, Arthur F. Be smart, exercise your heart: exercise effects on brain and cognition. Nature reviews neuroscience, 2008, 9.1: 58-65.
    
26. HUANG, T., et al. The effects of physical activity and exercise on brain‐derived neurotrophic factor in healthy humans: A review. Scandinavian journal of medicine & science in sports, 2014, 24.1: 1-10.
    
27. BINDER, Devin K.; SCHARFMAN, Helen E. Brain-derived neurotrophic factor. Growth factors (Chur, Switzerland), 2004, 22.3: 123.
    
28. ZUCCATO, Chiara; CATTANEO, Elena. Brain-derived neurotrophic factor in neurodegenerative diseases. Nature Reviews Neurology, 2009, 5.6: 311-322.
    
29. GRIESBACH, Grace Sophia; HOVDA, David Allen; GOMEZ-PINILLA, Fernando. Exercise-induced improvement in cognitive performance after traumatic brain injury in rats is dependent on BDNF activation. Brain research, 2009, 1288: 105-115.
    
30. VAYNMAN, Shoshanna; YING, Zhe; GOMEZ‐PINILLA, Fernando. Hippocampal BDNF mediates the efficacy of exercise on synaptic plasticity and cognition. European Journal of neuroscience, 2004, 20.10: 2580-2590.
    
31. INTLEKOFER, Karlie A.; COTMAN, Carl W. Exercise counteracts declining hippocampal function in aging and Alzheimer's disease. Neurobiology of disease, 2013, 57: 47-55.
    
32. LAMB, S., et al. Aerobic and strength training exercise programme for cognitive impairment in people with mild to moderate dementia: the DAPA RCT. Health technology assessment, 2018, 22.28.
    
33. HOF, Patrick R.; MORRISON, John H. The aging brain: morphomolecular senescence of cortical circuits. Trends in neurosciences, 2004, 27.10: 607-613.
    
34. TERRY, R. D.; KATZMAN, R. Life span and synapses: will there be a primary senile dementia?. Neurobiology of aging, 2001, 22.3: 347-348.
    
35. KNOPMAN, David S.; ROBERTS, Rosebud. Vascular risk factors: imaging and neuropathologic correlates. Journal of Alzheimer's disease, 2010, 20.3: 699-709.
    
36. NELSON, Miriam E., et al. Physical activity and public health in older adults: recommendation from the American College of Sports Medicine and the American Heart Association. Circulation, 2007, 116.9: 1094.
    
37. AHLSKOG, J. Eric, et al. Physical exercise as a preventive or disease-modifying treatment of dementia and brain aging. In: Mayo clinic proceedings. Elsevier, 2011. p. 876-884.
    
38. BOSSERS, Willem JR, et al. A 9-week aerobic and strength training program improves cognitive and motor function in patients with dementia: a randomized, controlled trial. The American Journal of Geriatric Psychiatry, 2015, 23.11: 1106-1116.
    
39. MORRIS, Jill K., et al. Aerobic exercise for Alzheimer's disease: A randomized controlled pilot trial. PloS one, 2017, 12.2: e0170547.
    
40. CEDAZO‐MÍNGUEZ, Angel. Apolipoprotein E and Alzheimer's disease: molecular mechanisms and therapeutic opportunities. Journal of cellular and molecular medicine, 2007, 11.6: 1227-1238.
    
41. NORTON, Sam, et al. Potential for primary prevention of Alzheimer's disease: an analysis of population-based data. The Lancet Neurology, 2014, 13.8: 788-794.
    
42. GUADAGNI, Veronica, et al. Aerobic exercise improves cognition and cerebrovascular regulation in older adults. Neurology, 2020, 94.21: e2245-e2257.
    
43. BULL, Fiona C., et al. World Health Organization 2020 guidelines on physical activity and sedentary behaviour. British journal of sports medicine, 2020, 54.24: 1451-1462.
    
44. GROOT, Colin, et al. The effect of physical activity on cognitive function in patients with dementia: a meta-analysis of randomized control trials. Ageing research reviews, 2016, 25: 13-23.
    
45. VAN GELDER, B.M., et al. Physical activity in relation to cognitive decline in elderly men. FINE Study 2004, 63, 2316–2321.
    
46. JIA, R.-X., et al. Effects of physical activity and exercise on the cognitive function of patients with Alzheimer disease: A meta-analysis. BMC Geriatr. 2019, 19, 181.
    
47. LAL, Chitra, et al. Proteomic biomarkers of cognitive impairment in obstructive sleep apnea syndrome. Sleep and Breathing, 2019, 23: 251-257.
    
48. LONG, Zhimin, et al. Dynamic changes of autophagic flux induced by Abeta in the brain of postmortem Alzheimer’s disease patients, animal models and cell models. Aging (Albany NY), 2020, 12.11: 10912.
    
49. EMBURY, Christine M., et al. Cathepsin B improves ss-amyloidosis and learning and memory in models of Alzheimer’s disease. Journal of Neuroimmune Pharmacology, 2017, 12: 340-352.
    
50. MUELLER-STEINER, Sarah, et al. Antiamyloidogenic and neuroprotective functions of cathepsin B: implications for Alzheimer's disease. Neuron, 2006, 51.6: 703-714.
    
51. HOOK, Gregory; HOOK, Vivian; KINDY, Mark. The cysteine protease inhibitor, E64d, reduces brain amyloid-β and improves memory deficits in Alzheimer's disease animal models by inhibiting cathepsin B, but not BACE1, β-secretase activity. Journal of Alzheimer's disease, 2011, 26.2: 387-408.
    
52. HOOK, Vivian YH; KINDY, Mark; HOOK, Gregory. Inhibitors of cathepsin B improve memory and reduce β-amyloid in transgenic Alzheimer disease mice expressing the wild-type, but not the Swedish mutant, β-secretase site of the amyloid precursor protein. Journal of Biological Chemistry, 2008, 283.12: 7745-7753.
    
53. MOON, Hyo Youl, et al. Running-induced systemic cathepsin B secretion is associated with memory function. Cell metabolism, 2016, 24.2: 332-340.
    
54. DUBAL, Dena B., et al. Life extension factor klotho enhances cognition. Cell reports, 2014, 7.4: 1065-1076.
    
55. DUBAL, Dena B., et al. Life extension factor klotho prevents mortality and enhances cognition in hAPP transgenic mice. Journal of Neuroscience, 2015, 35.6: 2358-2371.
    
56. LEON, Julio, et al. Peripheral elevation of a klotho fragment enhances brain function and resilience in young, aging, and α-synuclein transgenic mice. Cell reports, 2017, 20.6: 1360-1371.
    
57. ERICKSON, Claire M., et al. KLOTHO heterozygosity attenuates APOE4-related amyloid burden in preclinical AD. Neurology, 2019, 92.16: e1878-e1889.
    
58. JI, Naichun, et al. Aerobic exercise‑stimulated Klotho upregulation extends life span by attenuating the excess production of reactive oxygen species in the brain and kidney. Experimental and therapeutic medicine, 2018, 16.4: 3511-3517.
    
59. TAN, Sven-Jean, et al. High-intensity physical exercise increases serum α-klotho levels in healthy volunteers. Journal of circulating biomarkers, 2018, 7: 1849454418794582.
    
60. FALCK, Ryan S., et al. Impact of exercise training on physical and cognitive function among older adults: a systematic review and meta-analysis. Neurobiology of aging, 2019, 79: 119-130.
    
61. NORTHEY, Joseph Michael, et al. Exercise interventions for cognitive function in adults older than 50: a systematic review with meta-analysis. British journal of sports medicine, 2018, 52.3: 154-160.
    
62. LIU-AMBROSE, Teresa, et al. Resistance training and executive functions: a 12-month randomized controlled trial. Archives of internal medicine, 2010, 170.2: 170-178.
    
63. NAGAMATSU, Lindsay S., et al. Resistance training promotes cognitive and functional brain plasticity in seniors with probable mild cognitive impairment. Archives of internal medicine, 2012, 172.8: 666-668.
    
64. SINGH, Maria A. Fiatarone, et al. The Study of Mental and Resistance Training (SMART) study—resistance training and/or cognitive training in mild cognitive impairment: a randomized, double-blind, double-sham controlled trial. Journal of the American Medical Directors Association, 2014, 15.12: 873-880.
    
65. CHOW, Zi-Siong, et al. The central mechanisms of resistance training and its effects on cognitive function. Sports Medicine, 2021, 51.12: 2483-2506.
    
66. ZIEGLER, Gabriel, et al. Models of the aging brain structure and individual decline. Frontiers in neuroinformatics, 2012, 6: 3.
    
67. WHO guidelines on physical activity and sedentary behaviour. https://www.who.int/publications-detail-redirect/9789240015128. 
68. TSAI, Chia-Liang, et al. The effects of long-term resistance exercise on the relationship between neurocognitive performance and GH, IGF-1, and homocysteine levels in the elderly. Frontiers in behavioral neuroscience, 2015, 9: 23.
    
69. BORST, STEPHEN E., et al. Effects of resistance training on insulin-like growth factor-I and IGF binding proteins. Medicine & Science in Sports & Exercise, 2001, 33.4: 648-653.
    
70. GUBBI, Sriram, et al. 40 YEARS of IGF1: IGF1: the Jekyll and Hyde of the aging brain. Journal of molecular endocrinology, 2018, 61.1: T171-T185.¨
    
71. DYER, Adam H., et al. The role of Insulin-Like Growth Factor 1 (IGF-1) in brain development, maturation and neuroplasticity. Neuroscience, 2016, 325: 89-99.
    
72. DEAK, Ferenc; SONNTAG, William E. Aging, synaptic dysfunction, and insulin-like growth factor (IGF)-1. Journals of Gerontology Series A: Biomedical Sciences and Medical Sciences, 2012, 67.6: 611-625.
    
73. ÅBERG, N. David, et al. Aspects of growth hormone and insulin-like growth factor-I related to neuroprotection, regeneration, and functional plasticity in the adult brain. The Scientific World Journal, 2006, 6: 53-80.
    
74. BASSIL, Fares, et al. Insulin, IGF-1 and GLP-1 signaling in neurodegenerative disorders: targets for disease modification?. Progress in neurobiology, 2014, 118: 1-18.
    
75. DORÉ, Sylvain, et al. Rediscovering an old friend, IGF-I: potential use in the treatment of neurodegenerative diseases. Trends in neurosciences, 1997, 20.8: 326-331.
    
76. POPKEN, Gregory J., et al. In vivo effects of insulin‐like growth factor‐I (IGF‐I) on prenatal and early postnatal development of the central nervous system. European Journal of Neuroscience, 2004, 19.8: 2056-2068.
    
77. WESTWOOD, Andrew J., et al. Insulin-like growth factor-1 and risk of Alzheimer dementia and brain atrophy. Neurology, 2014, 82.18: 1613-1619.
    
78. MAASS, Anne, et al. Relationships of peripheral IGF-1, VEGF and BDNF levels to exercise-related changes in memory, hippocampal perfusion and volumes in older adults. Neuroimage, 2016, 131: 142-154.
    
79. SONNTAG, William E., et al. Insulin-like growth factor-1 in CNS and cerebrovascular aging. Frontiers in aging neuroscience, 2013, 5: 27.
    
80. VERMEER, Sarah E., et al. Homocysteine, silent brain infarcts, and white matter lesions: The Rotterdam Scan Study. Annals of Neurology: Official Journal of the American Neurological Association and the Child Neurology Society, 2002, 51.3: 285-289.
    
81. HOOSHMAND, Babak, et al. Association of vitamin B12, folate, and sulfur amino acids with brain magnetic resonance imaging measures in older adults: a longitudinal population-based study. JAMA psychiatry, 2016, 73.6: 606-613.
    
82. NARAYAN, Sunil K., et al. Elevated plasma homocysteine is associated with increased brain atrophy rates in older subjects with mild hypertension. Dementia and geriatric cognitive disorders, 2011, 31.5: 341-348.
    
83. SMITH, A. David, et al. Homocysteine-lowering by B vitamins slows the rate of accelerated brain atrophy in mild cognitive impairment: a randomized controlled trial. PloS one, 2010, 5.9: e12244.
    
84. HERRMANN, Wolfgang; OBEID, Rima. Homocysteine: a biomarker in neurodegenerative diseases. Clinical chemistry and laboratory medicine, 2011, 49.3: 435-441.
    
85. OBEID, Rima; HERRMANN, Wolfgang. Mechanisms of homocysteine neurotoxicity in neurodegenerative diseases with special reference to dementia. FEBS letters, 2006, 580.13: 2994-3005.
    
86. SHARMA, Meenakshi; TIWARI, Manisha; TIWARI, Rakesh Kumar. Hyperhomocysteinemia: impact on neurodegenerative diseases. Basic & clinical pharmacology & toxicology, 2015, 117.5: 287-296.
    
87. DUFOUIL, Carole, et al. Homocysteine, white matter hyperintensities, and cognition in healthy elderly people. Annals of Neurology: Official Journal of the American Neurological Association and the Child Neurology Society, 2003, 53.2: 214-221.
    
88. WRIGHT, C. B., et al. Total homocysteine and cognition in a tri-ethnic cohort: the Northern Manhattan Study. Neurology, 2004, 63.2: 254-260.
    
89. MCCADDON, Andrew, et al. Homocysteine and cognitive decline in healthy elderly. Dementia and geriatric cognitive disorders, 2001, 12.5: 309-313.
    
90. DEMINICE, Rafael; RIBEIRO, Diogo Farias; FRAJACOMO, Fernando Tadeu Trevisan. The effects of acute exercise and exercise training on plasma homocysteine: a meta-analysis. PloS one, 2016, 11.3: e0151653.
    
91. VINCENT, Kevin R., et al. Homocysteine and lipoprotein levels following resistance training in older adults. Preventive cardiology, 2003, 6.4: 197-203.
    
92. LIU, Qing, et al. Effects of head-down bed rest on the executive functions and emotional response. PLoS One, 2012, 7.12: e52160.
    
93. LIPNICKI, Darren M., et al. Bed rest and cognition: effects on executive functioning and reaction time. Aviation, space, and environmental medicine, 2009, 80.12: 1018-1024.
    
94. MARUSIC, Uros, et al. The role of enhanced cognition to counteract detrimental effects of prolonged bed rest: current evidence and perspectives. Frontiers in physiology, 2019, 9: 1864.
    
95. LI, Ke, et al. Effect of simulated microgravity on human brain gray matter and white matter–evidence from MRI. PloS one, 2015, 10.8: e0135835.
    
96. ALKNER, Björn A.; TESCH, Per A. Knee extensor and plantar flexor muscle size and function following 90 days of bed rest with or without resistance exercise. European journal of applied physiology, 2004, 93: 294-305.
    
97. BELAVÝ, Daniel L., et al. Differential atrophy of the lower-limb musculature during prolonged bed-rest. European journal of applied physiology, 2009, 107: 489-499.
    
98. BERG, Hans E., et al. Hip, thigh and calf muscle atrophy and bone loss after 5-week bedrest inactivity. European journal of applied physiology, 2007, 99: 283-289.
    
99. CHANG, Yu-Kai; ETNIER, Jennifer L. Exploring the dose-response relationship between resistance exercise intensity and cognitive function. Journal of Sport and Exercise Psychology, 2009, 31.5: 640-656.
    
100. NADERI, Aynollah, et al. Effects of low and moderate acute resistance exercise on executive function in community-living older adults. Sport, Exercise, and Performance Psychology, 2019, 8.1: 106.
     
101. ENGEROFF, Tobias, et al. Intensity and workload related dose-response effects of acute resistance exercise on domain-specific cognitive function and affective response–A four-armed randomized controlled crossover trial. Psychology of Sport and Exercise, 2019, 43: 55-63.
     
102. LI, Zhihui, et al. The effect of resistance training on cognitive function in the older adults: a systematic review of randomized clinical trials. Aging Clinical and Experimental Research, 2018, 30: 1259-1273.
     
103. FORTES, Leonardo de Sousa, et al. Effect of volume in resistance training on inhibitory control in young adults: a randomized and crossover investigation. Frontiers in Psychology, 2018, 9: 2028.