Progresivní silový trénink jako základ úspěšné rehabilitace

Silový trénink má své nezastupitelné místo v rehabilitaci z mnoha důvodů, které je třeba respektovat. Jedním z hlavních cílů rehabilitace po rekonstrukci ACL ve sportovním prostředí je obnova funkce, stability a silových parametrů čtyřhlavého svalu stehenního a hamstringů ⁽¹⁾. Nedostatečná svalová síla čtyřhlavého svalu stehenního se pojí se zvýšeným rizikem opětovného obnovení poranění ^(2,3). Naprosto zásadní je z tohoto pohledu tzv. index symetrie dolních končetin (LSI), hodnotící sílu čtyřhlavého svalu stehenního a hamstringů. K určení připravenosti na návrat ke sportu se jako mezní skóre užívá kritérium LSI> 90% ⁽⁴⁾. Řada odborníků se domnívá, že poškozená dolní končetinavyžaduje k obnovení svalové síly čtyřhlavého svalu stehenního prodloužení rehabilitace po dobu minimálně 2 let ⁽⁵⁾. Další perspektivu tvoří kritický pohled na obsah samotné rehabilitace. Deficit svalové síly po rekonstrukci může být způsoben nekvalitním rehabilitačním programem. ⁽⁶⁾

Zapamatuj si: V důsledku poranění kolene dochází k atrofii pomalých červených svalových vláken I. typu (slow-oxidative) a následně ke zhoršení kloubní stability. Z tohoto důvodu je kromě již tradičního silového tréninku nezbytné zařazení cviků na rozvoj svalové vytrvalosti. ⁽⁷⁾ 

Jakou intenzitu a objem zvolit, když jsem po operaci?

Nárůst svalové síly a hypertrofický účinek může být v některých případech ohrožen neadekvátní intenzitou a objemem silového tréninku ^(8,9). American College of Sports Medicine (ACSM) doporučuje provádět silový trénink s frekvencí 2 až 3 tréninkové jednotky týdně, o dvou až čtyřech sériích cviků (8–12 opakování) při použití intenzit 60 až 80% pro jednoho opakovací maximum (1RM) ve třetí fázi rehabilitačního programu. Délka odpočinku se u zdravých jedinců pohybuje v rozmezí 2 až 3 minut mezi cviky i sériemi. Manipulací s několika aspekty silového tréninku (intenzita, počet opakování, unilaterální a bilaterální cviky atd.) je možné zacílit na progresivní zlepšení každého jedince. Kromě toho existují specializované tréninkové programy vedoucí ke zvýšení fyzické výkonnosti sportovce. ^(10-12)

Zapamatuj si: Neoptimální silový poměr mezi hamstringy a čtyřhlavým svalem stehenním (H/Q poměr) zvyšuje zatížení intraartikulárních struktur, které naruší správnou pozici kloubu, což v konečném důsledku způsobí nežádoucí změny biomechaniky kolenního kloubu. Jeli poměr H/Q při rychlosti 60°s-1 menší než 0,6, zvyšuje se pravděpodobnost poranění hamstringů a též ACL. ^(13-16)

Preventivní a protektivní pohybové programy v přípravě sportovce

V současné době existují přesvědčivé důkazy o důležitosti strukturovaného pohybového programu, kombinujícího rozvoj svalové síly, vytrvalosti, flexibility, rovnováhy a neuromuskulární kontroly. V zásadě lze díky takovémuto programu snížit riziko akutního poškození kolene o 25 až 50% (17-21). Doporučené preventivní programy zahrnují strukturované rozcvičení před zápasem nebo tréninkem, z důvodu minimalizace rizik zranění:

• Bod č. 1: Optimalizace pohybů s důrazem na jejich kvalitu (především u dolních končetin)
  
• Bod č. 2: Zlepšení (posílení) stability trupu a dolních končetin
  
• Bod č. 3: Uvědomění si polohy kolene ve vztahu k chodidlu a zbytku těla
  
• Bod č. 4: Centrovaná pozice kyčlí, kolen a kotníků během všech cviků
  

Primárním úkolem všech pohybových specialistů je osvojení si „bezpečných“ pohybových vzorů, u nichž se předpokládá, že vystavují koleno relativně nízkému riziku poraněné. 

Balanční trénink ANO nebo NE?

Proprioreceptivní trénink je dnes hojně užívaný u sportovců po operaci ACL. Řada kondičních trenérů a pohybových specialistů ho zařazuje z preventivních důvodů. Opět i tento typ tréninku se ukázal jako velmi efektivní, pro minimalizaci kolenních a s tím spojených poranění ACL. Může být prováděn zcela samostatně nebo v kombinaci s dalšími pohybovými programy. Caraffa a kol. (1996) (22) poukazují na redukci incidence ACL poranění u 600 fotbalistů po zařazení progresivního proprioreceptivního tréninku viz Tabulka 2, každý den po dobu 20 min. 

• Náhlé změny polohy kloubu k nácviku reflexní stabilizace
  
• Optimální nastavení postury jedince a balanční cvičení
• Efektivní stabilizaci kloubu za různých podmínek

Tabulka č. 2: Preventivní proprioreceptivní trénink se stupňující se obtížností dle Caraffa a kol. (1996) (22)

Neuromuskulární trénink

Neuromuskulární trénink využívají k prevenci sportovci, kteří chtějí předejít nepříjemným zraněním kolene. Co tento pojem pod sebou skrývá? Balanční a motorická cvičení, rozvoj běžeckých dovedností, specifický silový trénink a plyometrii, viz Tabulka 3 dle Pasanena a kol. (2008) ⁽²⁴⁾. Důraz je kladen na správné technické provedení jednotlivých pohybů, například při dřepu, výpadu a mrtvém tahu. Celková délka tréninkové jednotky je cca 20–30 min, 2 – 3x týdně v období předsoutěžní přípravy a 1x týdně v soutěžním období. ⁽²³⁾

Tabulka č. 3: Modifikovaný preventivní neuromuskulární trénink dle Pasanena a kol. (2008) ⁽²⁴⁾

Preventivní program 11+ pro kolektivní sporty

Zajímavostí je v tomto ohledu preventivní program FIFA 11+, který byl vytvořen mezinárodní skupinou expertů pro hráče fotbalu, nicméně své uplatnění nalezne i v dalších sportech (házená, florbal atd.). Jedná se o komplexní formu 20-ti minutového rozcvičení zahrnujícího trupovou stabilizaci, balanční a silové cviky a běžecká cvičení. Studie Silogarda a kol. (2008) ⁽²⁰⁾ a Silverse-Granelli a kol. (2015) ⁽²⁵⁾ poukazuje na význam tohoto rozcvičení v porovnání s jinou formou, protože významně snižuje riziko zranění při tréninku (o 37%) a zápase (o 29%), pokud je prováděno alespoň 2x týdně.

Autor: Mgr. Roman Juřík

Roman vystudoval bakalářský a magisterský studijní program: Tělesná výchova a sport na Fakultě tělesné výchovy a sportu, Univerzity Karlovy v Praze. V současné době působí na FTVS UK jako student doktorského studia Kinantropologie a přednášející. Ve své činnosti se zaměřuje na pohybové aktivity a především silový trénink z pohledu kardiovaskulárního zdraví. Roman je autorem několika článků v impaktovaných časopisech jako je např. Journal of Clinical Medicine (MDPI), kde prezentuje své výsledky. Dále přednáší a vede praktickou výuku na kurzech pro osobní trenéry (licence B – Instruktor fitness), která je pod záštitou FTVS UK. Potkat ho můžete jednak na tuzemských tak mezinárodních konferencích.Kromě aktivit na vysoké škole je jedním z členů Fyziofitness týmu v Centru pohybové medicíny Pavla Koláře, kde s klienty cvičí dle principů Dynamické neuromuskulární stabilizace (DNS). Cílem těchto tréninků je prevence před zraněním, zvýšení sportovní výkonnosti a především kompenzace pohybových stereotypů. Mezi jeho klienty kromě běžné veřejnosti patří vrcholoví sportovci a naši olympionici. 

Roman je zakladatelem projektu FYZNESS a vášnivý sportovec.

Zdroje:

1. DELLA VILLA, Stefano, et al. Clinical outcomes and return-to-sports participation of 50 soccer players after anterior cruciate ligament reconstruction through a sport-specific rehabilitation protocol. Sports health, 2012, 4.1: 17-24.
   
2. GRINDEM, Hege, et al. Simple decision rules can reduce reinjury risk by 84% after ACL reconstruction: the Delaware-Oslo ACL cohort study. British journal of sports medicine, 2016, 50.13: 804-808.
   
3. KYRITSIS, Polyvios, et al. Likelihood of ACL graft rupture: not meeting six clinical discharge criteria before return to sport is associated with a four times greater risk of rupture. British journal of sports medicine, 2016, 50.15: 946-951.
   
4. LYNCH, Andrew D., et al. Consensus criteria for defining ‘successful outcome’after ACL injury and reconstruction: a Delaware-Oslo ACL cohort investigation. British journal of sports medicine, 2015, 49.5: 335-342.
   
5. NAGELLI, Christopher V.; HEWETT, Timothy E. Should return to sport be delayed until 2 years after anterior cruciate ligament reconstruction? Biological and functional considerations. Sports Medicine, 2017, 47.2: 221-232.
   
6. THOMEÉ, Roland, et al. Muscle strength and hop performance criteria prior to return to sports after ACL reconstruction. Knee Surgery, Sports Traumatology, Arthroscopy, 2011, 19.11: 1798.
   
7. HERRINGTON, Lee; MYER, Gregory; HORSLEY, Ian. Task based rehabilitation protocol for elite athletes following anterior cruciate ligament reconstruction: a clinical commentary. Physical Therapy in Sport, 2013, 14.4: 188-198.
   
8. GOKELER, Alli, et al. A critical analysis of limb symmetry indices of hop tests in athletes after anterior cruciate ligament reconstruction: a case control study. Orthopaedics & traumatology: surgery & research, 2017, 103.6: 947-951.
   
9. WELLING, Wouter, et al. Low rates of patients meeting return to sport criteria 9 months after anterior cruciate ligament reconstruction: a prospective longitudinal study. Knee Surgery, Sports Traumatology, Arthroscopy, 2018, 26.12: 3636-3644.
   
10. GARBER, Carol Ewing, et al. Quantity and quality of exercise for developing and maintaining cardiorespiratory, musculoskeletal, and neuromotor fitness in apparently healthy adults: guidance for prescribing exercise. 2011.
    
11. RATAMESS, Nicolas A., et al. Progression models in resistance training for healthy adults. Medicine and science in sports and exercise, 2009, 41.3: 687-708.
    
12. SCHOENFELD, Brad J. The mechanisms of muscle hypertrophy and their application to resistance training. The Journal of Strength & Conditioning Research, 2010, 24.10: 2857-2872.
    
13. BROWN, Lee E. Isokinetics in human performance. Human Kinetics, 2000.
    
14. BROWN, Lee E. Strength training. Human Kinetics, 2007.
    
15. DAUTY, Marc; POTIRON-JOSSE, Michele; ROCHCONGAR, Pierre. Identification of previous hamstring muscle injury by isokinetic concentric and eccentric torque measurement in elite soccer player. Isokinetics and exercise science, 2003, 11.3: 139-144.
    
16. DVIR, Zeevi. Isokineticsmuscle testing, interpretation, and clinical applications. 2004.
    
17. MYKLEBUST, Grethe, et al. Prevention of anterior cruciate ligament injuries in female team handball players: a prospective intervention study over three seasons. Clinical journal of sport medicine, 2003, 13.2: 71-78.
    
18. OLSEN, Odd-Egil, et al. Exercises to prevent lower limb injuries in youth sports: cluster randomised controlled trial. Bmj, 2005, 330.7489: 449.
    
19. GILCHRIST, Julie, et al. A randomized controlled trial to prevent noncontact anterior cruciate ligament injury in female collegiate soccer players. The American journal of sports medicine, 2008, 36.8: 1476-1483.
    
20. SOLIGARD, Torbjørn, et al. Comprehensive warm-up programme to prevent injuries in young female footballers: cluster randomised controlled trial. Bmj, 2008, 337.
    
21. WALDÉN, Markus, et al. Prevention of acute knee injuries in adolescent female football players: cluster randomised controlled trial. Bmj, 2012, 344.
    
22. CARAFFA, A., et al. Prevention of anterior cruciate ligament injuries in soccer. Knee surgery, sports traumatology, arthroscopy, 1996, 4.1: 19-21.
    
23. NORRIS, Christopher M. Sports and soft tissue injuries: A guide for students and therapists. Routledge, 2018.
    
24. PASANEN, Kati, et al. Neuromuscular training and the risk of leg injuries in female floorball players: cluster randomised controlled study. Bmj, 2008, 337.
    
25. SILVERS-GRANELLI, Holly, et al. Efficacy of the FIFA 11+ injury prevention program in the collegiate male soccer player. The American journal of sports medicine, 2015, 43.11: 2628-2637.